Zvláštní ochrana druhů – navrhovaná úprava

V současné době se projednává novela vybraných ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny, které se týkají druhové ochrany. Důležitou změnou je oddělení prioritizace aktivní péče o ohrožené druhy a biotopy od zákonných zákazů u zvláště chráněných druhů. Pro stanovení priorit péče ochrany přírody se v novele nově navrhuje využívat červené seznamy, které odrážejí míru ohrožení jednotlivých druhů a nikoliv seznam zvláště chráněných druhů. Ten totiž vyjadřuje ochranitelnost jednotlivých druhů prostřednictvím zákonných zákazů, nikoliv ohroženost jednotlivých druhů a potřebu aktivní péče o ně. Zároveň se navrhuje i úprava názvů kategorií ochrany u zvláště chráněných druhů, tak aby odrážela míru ochrany druhů a nikoliv jejich ohrožení. Nově tak budou druhy rozděleny do I., II. a III. kategorie ochrany. Aktivní péči (např. formou záchranného programu) tak bude možné zajistit také pro druhy ohrožené podle červeného seznamu bez ohledu na to, zda jde o druh zvláště chráněný.

Nově se zavádí ochrana biotopu druhu. U necelé poloviny druhů se navrhuje nechránit každého jedince, ale místní populace. Tato změna odráží požadavky jednotlivých druhů na odlišnou míru a formu právní ochrany v závislosti na jejich vlastnostech, nárocích, ale i důvodech ohrožení. Protože u některých ohrožených druhů je třeba chránit každého jedince, ale v případě jiných druhů postačí ochrana na úrovni jejich místních populací. Příkladem může být třeba ochrana ohrožených druhů hmyzu. Tyto druhy obvykle vytvářejí početné populace, kdy ztráta jednoho nebo několika jedinců je pro většinu druhů zanedbatelná a nelze je tedy posuzovat obdobně jako nejohroženější druhy obratlovců, kde naopak ztráta každého jedince může znamenat závažný problém.

Při výběru druhů mezi zvláště chráněné byla základním předpokladem vysoká míra ohrožení, ale i další kritéria. Zásadní bylo vyhodnocení smysluplnosti zavedení zákonných zákazů pro ochranu jednotlivých ohrožených druhů a omezení ochrany na úrovni jedinců u druhů, u kterých to není nutné.

Seznam navržených druhů

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR připravila v roce 2019 indikativní seznam druhů rostlin, hub a živočichů navrhovaných k ochraně a rozdělených podle nových kategorií ochrany. V seznamu byly uvedeny jednotlivé druhy a odkazy na detailní informace na kartách druhů, návrh zařazení druhů do kategorie ochrany a zdůvodnění zařazení na seznam zvláště chráněných druhů. Návrh revize zvláštní druhové ochrany přírody také shrnul článek v časopisu Ochrana přírody. Od té doby byl indikativní seznam předmětem mnoha jednání a diskusí s vědeckými společnostmi a institucemi, hospodáři, nevládními organizacemi atd.

Na základě proběhlých diskusí byla upřesněna kritéria výběru druhů k zařazení seznam zvláště chráněných druhů.  

A. Průřezová kritéria zařazení druhu na seznam zvláště chráněných druhů

• Jde o druh ochranitelný prostřednictvím zákonných zákazů a omezení (zákonná ochrana je pro daný druh účelná a smysluplná). 
• Druhy z přílohy IV směrnice o stanovištích, vyžadující přísnou ochranu, včetně ochrany jedinců, je nutno zařadit do I. nebo II. kategorie ochrany vždy pokud se vńa území České republiky aktuálně vyskytují jako volně žijící.
• U druhu lze jednoznačně identifikovat typ biotopu, který obývá a je známá jeho ekologie.
• O výskytu druhu existuje dostatek nálezových dat.
• Druh je snadno rozeznatelný, bez nutnosti použít speciální metody při určování (preparace, genetická analýza aj.).
• Druh je taxonomicky ukotvený, hodnocený v Červeném seznamu ČR v kategoriích ohrožení (CR, EN, VU), popř. blízký ohrožení (NT). 
• Druh vymřelý (EX) nebo druh, o jehož výskytu a ohrožení neexistuje dostatek dat (DD) může být na seznam zařazen pouze, pokud jsou k dispozici nové poznatky vedoucí ke změně kategorizace v červeném seznamu.

B. Kritéria zařazení druhu do kategorií ochrany 

I. kategorie ochrany:

• Druh vyžaduje ochranu každého jedince i v rámci běžného hospodaření a užívání krajiny.

II. kategorie ochrany:

• Druh vyžadující ochranu jedinců, běžné hospodaření a užívání krajiny je možné, pokud neohrozí místní populaci a biotop druhu. 
• Druh, jehož ohrožení není způsobeno běžným hospodařením, nebo pro jehož zachování je běžný způsob obhospodařování pozemků potřebný.

III. kategorie ochrany:

• Druh nevyžadující ochranu jedinců, u kterého postačuje ochrana na úrovni místní populace a biotopu druhu. Manipulace s jedinci je umožněna bez výjimek, pokud to neohrozí místní populaci.

Mezi zvláště chráněnými druhy bylo na základě těchto kritérií navrženo 1272 taxonů, což představuje přibližně 14,4 % z ohrožených druhů obsažených v aktuálních Červených seznamech ČR, které celkově zahrnují 8815 druhů zařazených do kategorií téměř ohrožený (NT), zranitelný (VU), ohrožený (EN) a kriticky ohrožený (CR).

Tabulka: Porovnání počtu navržených druhů s počtem ohrožených druhů dle Červených seznamů